Hmyz
Kudlanka nábožná
(lat. Mantis religiosa)
Pochází z Afriky, je k vidění v teplých oblastech jižní části Baden – Baden a v Sársku. Nejčastěji ve středomoří, obývá suché, slunečné oblasti s polo vegetací a na suchých pláních. Taktéž mezi Francií a Japonskem na též místech.
Samičky dosahují velikosti 8 cm, samečci o 2 cm větší a jsou štíhlejší. Pohybují se na stéblech a samečci mohou na krátké vzdálenosti skákat a létat. Jsou aktivní ve dne a orientují se podle váhy.
Evropské kudlanky ukořisťují malý hmyz, větší kudlanky ze středomoří také obratlovce a i mláďata ptáků. Neživí se rostlinou potravou. Při páření skáče sameček samičce na záda, nechá se více hodin nosit a samička po páření usne. Je jako by v bezvědomí a sameček uprchne.
Po několika dnech vytvoří samička 4 cm dlouhé úly – žlutohnědé kokony – kam naklade 150 – 200 vajíček. Ve spodní části jsou placatá a nahoře vypouklá. Vajíčka i přezimují, jsou odolná vůči mrazu.
Kobylky
Strašilka australská
(lat. Extatosoma tiaratum)
Pochází z Austrálie a Nové guinei. Žije tam v křovinách tropických lesů. Živí se listy (Eukalyptus). V zajetí se krmí vždy zelenými listy ostružin. Je to její hlavní zdroj potravy u nás.
Samečci dosahují velikosti 9 cm a samičky 15 cm. Doba života je u samečka jen 3-5 měsíců, u samičky až 1 rok. Křídla jsou u samečka velmi silně vyvinuta, u samičky jen pahýly.
Strašilka
(lat. Eurycantha calcarata)
Tento druh z Nové guinei se živí listy ostružin. Samečci jsou 12 cm velcí a mají silné trny na zadních končetinách. Ty slouží k obraně. Samičky jsou větší a silnější 14,5 cm. Mezi sebou jsou velmi přátelští, přeci jenom při napadení zvednou končetiny, ohnou je v posledním kloubu a mohou trnem zranit.
Pakobylka
(lat. Oreophoetes peruanas)
Vyskytuje se v lesích hor, živí se kapradím. Larvy potřebují 6 měsíců ke stahování z kůže, potom se líhnou po 3 měsících z vajíček mláďata.
Zvláštností je zbarvení, kterým varují a signalizují, že jsou nestravitelné. Obsahují páchnoucí sekret, který při nebezpečí vylučují z prsní části těla.
Strašilka
Strašilky jsou rozšířené v tropických zónách. Jsou velmi dobře maskovány tím, že vypadají jako větvičky. Dosahují velikosti až 28 cm, nejmenší jen 2 cm. Aktivní v noci, přes den se pohybují velmi pomalu dopředu, jako větev ve větru.
Jsou dvojpohlavní tzn. že před pářením si rozdělí úlohy, kdo bude sameček a kdo samička.
Zlatohlávek stěhovavý
Stonožka
Vyskytuje se v tropických oblastech Filipínských ostrovů, živí se tlejícím rostlinným a organickým materiálem a odpadem. Počet párů nohou je podle druhu mezi 9 a340. Tělo je 0,2 – 37 cm dlouhé, skládané z elementů, pro jeden element je vždy jeden pár noh. Mezi elementy jsou žlázy , které v případě nebezpečí vylučují smrdící tekutinu.
Pohybují se stylem vlnky a při nebezpečí se srolují do spirály a chrání tím své tělo, hlavně partie hlavy.
Nejčastěji rozšířeny v oblastech tropických zón a na Filipínách. Tam je známo kolem 44 druhů.
Počet párů nohou je podle druhu mezi 14 a 191. Vždy je jeden pár nohou pro článek. Délka těla 2,5 až 30 cm.
Na hlavě mají dvě dlouhé anténky, za hlavou je pár nohou, které při nebezpečí vylučují jed.
Živí se hmyzem a housenkami, mají sklony ke kanibalismu.
Některé druhy plodí živé larvy, jiné kladou vajíčka. Oplodnění probíhá bez páření. Samička je sama oplodní tím, co sameček vyloučí. Dožívají se 6 let.
Je rozšířený na Madagaskaru v subtropických deštných lesích. Živí se saláty, přezrálým ovocem a listím.
Sklípkan obrovský
(lat. Lasiodora parahybana)
Pochází z jižní Ameriky, žije v tropických deštných lesích.
Jako mláďata žerou cvrčky, v dospělosti velmi malý hmyz, např. kobylky.
Kousnutí je velmi bolestivé, je nutné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, aby se zabránilo otravě krve.
Sklípkan
(lat. Thrixopelma pruriens)
Pochází z Brazílie, živí se šváby a cvrčky a moučnými červy. Může být 8-9 cm velký. Při napadení se brání kousnutím, vystřeluje nohami chlupy, které páchnou a způsobí popálení.
Jed, který mají, stačí na zabití např. malých myší. Na lidi působí podobně jako vosí jed. Častěji se může dostavit otrava krve skrze bakterie při kousnutí.
