Motýli

(lat. Eryphanis polyxena)

Housenka požírá bambusovník a tak se mu říká bambusový motýl, je světle hnědá a má řadu pěti černých štětin na hřbetě. Dlouhý ocas je žlutý, chlupatý, na hlavě má několik krátkých štětin.

Motýl žije ve střední a jižní Americe. Na západě indických ostrovů se nachází v tropických deštných lesích.

(lat. Caligo memnon)

Housenka roste relativně pomalu a živí se listy banánovníků. Proto se mu říká banánový motýl. Dospělá housenka má na těle bodliny a pro ptactvo je nepoživatelná. Mají pevnou kůži kolem hlavy a zde je žláza se substancí, která odrazuje i kolony mravenců. Vyskytuje se v Mexiku a až k Amazonce. Obývá husté deštné pralesy. Oko na spodní části křídel vypadá jako soví a má odstrašující účinek. Létá za ranního šera a při stmívání. Živí se šťávou z ovoce.

(lat. Papilio polymnestor)

Motýl se živí šťávou zkaženého ovoce. Nachází se na Srí Lance a je rozšířen i v jižní Indii.

(lat. Parthenos sylvia)

V Indii, Pákistánu, přes Malajsii do Nové Guinei. Tam všude ho můžete vidět. Žije v lesích na rovinách. Housenka je zelená, zabarvuje se až do žlutohnědé s tmavými bodlinami.

(lat. Danau plexippus)

Černooranžově zbarvený motýl se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech na celém světě. Tento monarch cestuje z Mexika do Kanady a podzimní generace cestují zase zpět aby mohli ve velkých skupinách přezimovat v lesích Mexika.

Housenky požírají jedovaté rostliny, jed se ukládá pod kůží housenky a motýl je pro svoje nepřátele nepoživatelný.

Před zpátečním letem si ukládají zásoby tuku na náročnou cestu.

(lat. Hypolimnas bolina)

Velmi rozšířený motýlí druh v Indo-Australské fauně. Najdete ho od Austrálie přes Indonésii až do východních částí afrického kontinentu. Je dobrým příkladem toho, jak se zbarvuje odlišně sameček a samička.

Housenky nejsou vybíravé, žerou listy malinovníků a kopřiv, samička klade malá, světle modrá vajíčka přímo na rostlinu.

(lat. Hebomola glaucippe)

Jeho teritorium je Japonsko, Čína, Indie, Pákistán a Malajsie. Samičky létají jen v zalesněných, samečci i ve volných prostranstvích. Patří k druhu bělásků. Živí se šťávou zkvašeného ovoce. Je to největší druh běláska v Asii.

(lat. Heliconius hecale)

Vyskytuje se v jižní a střední Americe a na jihu USA. Prostředí nerozhoduje, najdeme ho na loukách a i v tropických deštných lesích. Živí se aminokyselinami, které se nacházejí v pylu. Žije až 9 měsíců, housenka požírá až 4 druhy rostlin. Motýl je dobrý letec na dlouhé vzdálenosti a vrací se.

(lat. Morpho peleides)

Housenka má na těle jemné hnědé, červené a černé proužky a na hlavě dva žlutočervené flíčky. Tělo je pokryto červenohnědými a bílými chloupky, na zádech hodně hustě.

Housenka může ze žláz na předních nohou vylučovat páchnoucí sekret, kterým odhání nepřátele. Motýl žije ve střední a jižní Americe a na západě indických ostrovů v deštných lesích. Živí se šťávou kvasícího ovoce a šťávou z popraskaných stromů.

(lat. Kallima inachus)

Jak napovídá název, vyskytuje se v Indii, Pákistáně, Barmě, Číně a na Taiwanu. Najdeme ho u ústí velkých řek. Jako většina druhů živí se šťávou kazícího se ovoce. Zvláštností je jeho maskování. Sedí na větvích a vypadá jako list.

(lat. Dryas julia)

Vajíčka klade na okraj květů. Maskuje se zavřenými křídly a vypadá jako uschlý list. Tím není vidět jasně oranžové zbarvení a není tak nápadný pro nepřátelský hmyz. Přesto i toto svítící zbarvení odrazuje nepřátele a dává tím najevo, že tento druh je jedovatý.

(lat. Helconius erato)

Je rozšířen v severní a jižní Americe a živí se šťávou z kazícího se ovoce. Tento druh se vyznačuje velkým počtem příbuzných druhů a spoustou barevných kombinací. Toho dělá velmi zajímavého pro zběratele, kteří mají od tohoto druhu i několik vitrín ve svých zbírkách.

Kukly – jejich obal je ze dvou vrstev, housenky požírají.

(lat. Graphium sarpedon)

Živí se nektarem z květů, ale nepohrdne minerály z trusu, moče, písku a špíny.
Průhledná modrozelená okénka na křídlech jsou efektivní ochranou před nepřáteli, ale také při námluvách.

(lat. Papilio thoas)

Tento exotický Otakárek má obrovský prostor, kde se vyskytuje. Od jihu USA, přes Mexiko a až na jih jižní Ameriky. S rozpětím křídel mezi 12 až 14 cm patří k těm největším exotickým Otakárkům.

Obě pohlaví mají identický úzký tvar a barvu křídel. Tělo je žlutohnědé, žlutá barva je pigmentace, která se stářím motýla bledne, především na křídlech.

(lat. Cethosia cyane)

Pochází z Indo – Australského prostředí, jeho vlastí je jižní Čína a Austrálie, včetně ostrovů Indonésie a Nového Zélandu. Rozpětí křídel je 5 až 7 cm, Jsou nápadně, výstředně zbarveni a tím signalizují nepřátelům, že nejsou tou pravou potravou pro je samotné.

Horní plocha křídel je signálně červená až do červenohnědé s bílým lemováním na předních křídlech. Barva samičky je vybledlá, spodní zabarvení je více výrazné než horní.

(lat. Papilio demoleus)

Vajíčka jsou kulatá s hladkým povrchem o průměru 4 mm. Po nakladení jsou nažloutlá a tmavnou.
Housenky požírají listy citrusovníků. Po vylíhnutí jsou tmavohnědé s bílými fleky a připomínají ptačí trus. Později jsou zelené s tmavohnědými skvrnami.

Hmyz zastrašují housenky orgánem, který se nachází za hlavou a který vylučuje pachy. Dokonce zaplaší i mravence. Housenky požírají jedovaté rostliny a tento jed se ukládá v jejich těle.

Nachází se v Irán

(lat. Papilio cresphontes )

Je rozšířen v severní a jižní Americe. Potrava je nektar různých květin a šťáva z čerstvého hnoje. Housenky požírají listy citrusovníků.

(lat. Papilio palinurus)

Patří k druhům otakárků, pochází s asijských regionů a žije v tropických deštných lesích. Je chráněn zákonem. Má neónové zbarvení.

(lat. Papilio rumanzoivia)

Je to velký nápadný motýl z Indo-Asijského prostředí. Pohlaví se liší zabarvením, samičky různorodě, samečci jen jedno stálé . Červená a černá má odstrašovat nepřátele z řady hmyzu.

Vajíčka jsou jsou žlutá a kulatá, samička je klade jednotlivě na tu rostlinu, kterou se housenka po vylíhnutí živí a kukly se zabarví podle okolního prostředí ( maskování ). Jsou 4 cm dlouhé a vypadají jako suchý list nebo větvička.

(lat. Papillo dardanus)

Oblast, kde je rozšířen je celá Afrika a Madagaskar. Samečci mají světle žlutá křídla s černou konturou. Samečci jsou na celé území stejní, samička je černá s bílými flíčky. Samička napodobuje více než sto jiných jedovatých motýlů.

(lat. Greta oto)

Má průhledná křidélka, je těžké ho rozeznat, samička klade vždy jen jedno vajíčko na rostlinu a pak hledá další. Je rozšířen v Mexiku a v Panamě na různých územích.

(lat. Idea leuconoe)

Tento pěkný motýl patří do rodiny Nymphalidae, která má 22 poddruhů. Je nápadný velkými křídly a klidným letem. Není ptačí potravou, protože jeho tělo obsahuje jed (alkaloidy). Žije od jižní Číny přes Malajsii, Filipíny a na indonéských ostrovech v hustých deštných lesích. V Indonésii je však téměř vyhuben díky narušenému přirozenému životnímu prostoru.

(lat. Heliconius charitonius)

Je hodně rozšířen ve střední Americe a v severních částech jižní Ameriky a až na Floridu. Samečci se páří se samičkami, které se čerstvě vylíhly. Nemohou ulítnout, protože musejí nejdříve nafouknout svá křídla, aby mohla létat.